Neopouštěj mě

10. října 2016 v 23:41 | Amatiel
Neopouštěj mě.
Jedu v metru, narváno af a najednou nastoupí uplně usměvavá holka a za ní kluk, docela pohlednej. Drží se zábradlí a on nahoře, jednu ruku má ona na něm a je o něj trošku opřená, moc se nekoukám, ale stojí předemnou, takže periferně.. a najednou se mi zatočil svět, začli se líbat a to, jak si ji přitáhl k sobě mě odrovnalo. Důkaz pravý lásky.. Jsem do práce přijela s timhle na mysli, pak je potkala, když jsem si kupovala jídlo.
Jídlo.. Neměla jsem přes den vůbec hlad, tohle mě tak naplnilo smutkem, že na nic jinyho nebylo místo.
"Bud s tim, kdo je pyšnej na to, že tě má" - ukázala mi.
i A. mi napsala, prý co novýho. Nic. Všechno dobrý.
..
Já to nezvládám, vážně.
,,Jsi jen chodící deprese, já jsem smutná celej život, ale i tak se usmívám"..
Jsem v tý další fázi, kdy už ani nemáš sílu se usmívat.
Nechci s ním usínat, neusínám.
Včera jsem se rozbrečela a plakala, prosím ne.
Prosím.
,,Princezno, jsem tady s tebou"
Nejsi.
Nikdy jsi nebyl.
Vypadni z mýho srdce prosím.
Neopouštěj mě.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama