Září 2016

nemám rád lidi, nemám rád se

30. září 2016 v 16:31 | Amatiel |  Ze života
kdyby byla happy, kdybych chcípl, udělám to pro ni
nejromantičtější vyznání na světě
bojim se milovat
nic mě nenaplňuje
sny se samy nesplní
nejsem schopná ničeho
předsevzetí?
nula
sebevědomí?
nic
"jo jo, ozvu se ti, někam půjdem"
"napíšu ti, až se vrátím se seznamováku"
"neboj nenechám tě v tom"
"ozvi se mi, kdybys potřebovala"
všichni jsou falešný af.
nesnáší mě
.. ale já se jim na jejich obhajobu nedivim.
dneska a včera mám mánii po ní, jeho ex.
je dokonalá, přesnej opak mě.
krásná, blonďatá, skvělá studentka, dcera, strašně moc koníčků, talentovaná .. zatimco ona vycestuje do zahraničí, já se bojim vyjít z baráku. ona se na fotce usmívá, já se schovávám. ona hraje na všechny hudební nástroje a zpívá, já na nic neumím a sotva si zpívám pro sebe. skvělá tanečnice, já do tanečních přestala chodit kvůli tomu, jak mi to nešlo. nechodila ani namalovaná, já musím nebo se zblázním. účast na všech sportnovních akcí - běh, fotbal, v dětství aerobik, já se nikdy nezmohla na nic víc než domácí cvičení, protože jsem se styděla cvičet v kolektivu. všemi oblíbená alfa a já .. nula, která se pro názor ostatních úplně absolutně zničila.
děkuju ti náhodo. takovej protiklad mě. strašně ji chci napsat, seznámit se.. jinak mě to zničí, chci o ní vědět uplně všechno. a když mi to říká on, tak .. chci se zabít.
když o ni mluví, tak cejtim tu lásku, vřelou lásku, kterou furt cítí, i když mu ublížila a byla na něj sobecká a zlá.
miluje ji a chce ze mě udělat jí. kdy mu dojde, že to nejde?

i am not lovely

29. září 2016 v 13:58 | Amatiel | 
ty jsi moje malá láska.
moje malá velká láska.
co mám dělat?
co mám dělat, abych byla šťastná?
po dlouhé době mě zahrnuje láskou, připravuje mě jen na to, že se se po dlouhý době zase uvidíme.
já od tý doby zhubla asi tak jednu velikost, možná nejsem tak sysel ve tváři, ale stejně.
nemůžeme se vidět..
jsem odporná.
nesnáším se.
bojím se.
předevčírem jsem dostala v práci astmatický záchvat z nezastavitelnýho breku.. jenom jsem propadla strachu.
mám chut jíst jak prase a mám úplně zkreslený pohled na tom, co je hodně a co ne, jak velké pauzy mám mít jak velké ne. ale ještě ne. ještě nedokážu počítat.. ještě chvilku.
moje hlava totiž prostě vypne, pokud se budu moct stresovat.. musí to všechno přijít pomalu.
Můžu se popálit cigaretou?
INLOVE

Dokola stejně akorát trochu líp

25. září 2016 v 14:51 | Amatiel
Proto mě to nebaví.
Nebaví.
Mě to nebaví.
Nebaví.
Co prosím?
Co se ti honí hlavou?
Na co myslíš?
Záleží ti na mě?
Miluješ mě?
Zradil bys mě?
Udělala bych pro tebe všechno u know.
Story of my life.
Odpustím ti vše.
Ale jednou.. jednou mě to fakt nebude bavit.
Už teď, když brečím, tak si jen přeju, abych byla sama.
Uplně sama.. nepomůžeš mi nikdy.
Tak blízko si k sobě nikoho nepustím.
Co budeš dělat, až tu nebudu?
Budeš si pořád hrát?
Najdeš si jinou?

someone special

25. září 2016 v 14:36 | Amatiel
Co bys dělal na mym místě ty? Mě to nebaví.
Mě to nebaví.
Nebaví.
Mě to nebaví.
S jídlem jsem to minule zakřikla. Celej tejden zas v pohodě a ráno jsem snědla pytlík malých krosantů a mřížek, co mi ani nechutnaly.
Mám problém chodit ven. Nedokážu jít ven ani sama. Ani se psem. Pokud nejdu do práce, což je pro mě přijatelný, tak o nic víc ani nevylezu. A v práci jsem jiný člověk..
Nesnáším svojí rodinu. Nenávidím všechny svoje "známý".
Potkala jsem někoho speciálního. Řikala jsem si, jak podobný jsme si a .. najednou je z něj psychopat, co je zavřenej v Bohnicích a chce se zabít. Postuje na fb svoje pořezaný fotky a já jsem v háji. Nejsem v šoku. Kdo by mi víc rozumněl?
Strašně touží po kontaktu, po blízkosti.. nejraději bych ho na oplátku obejmula. D. ví všechno. furt a neustále.
Nezajímá ho to.
Mě ti nebavíl.
Nebaví.
Mě to nebaví..

kompromisy

19. září 2016 v 10:57 | Amatiel |  Ze života
"A to máte takhle jako rande, jo?". Achjo. ON POINT. Nemáme.
Pak deep rozhoovor večer, jen mi tekly slzy, nebrečela jsem. ,,Ale já nechci, abys byla smutná".. To není tebou, to je mnou. Bylo na čase, abych se vybrečela, byla jsem statečná too long.
Ale já prostě si myslím, že to je chyba. Nechává mě samotnou, ale ,,obecně je tvoje potřeba mě prostě příliš, nenormální".
V jídle se mi zatím daří. Necvičím, ale chodím do práce - tak alespoň cely dny neležim..
Kdy se odvážím se zvážit? Až budu mít kolem stehna pod 50 cm.

se stává no

15. září 2016 v 23:35 | Amatiel |  Ze života
Jsem unavená. Unavená, zrazená a zničená. Myslela jsem si, že je výjimečnej.. neni
Vlastně je. Vydržel se mnou už skoro rok.
Vlastně není.
Já nevim. Ale blokuje mě, kvůli němu se nesnáším ještě víc. Nejsem pro něj dost dobrá..
Nesnáším, když jsem s člověkem, co je mín komunikativní jak já, uplně vidim, jak chce, abych furt mluvila já.. ale já bych byla raději jen ticho, ten člověk by tomu měl rozumět..

"jsi jen plná sebelítosti"

14. září 2016 v 15:53 | Amatiel |  Ze života
Asi to není věta, kterou byste chtěli slyšet od svého nejbližšího. Od toho, koho milujete a udělali byste pro něj cokoli. Je to všechno jen v moji hlavě, já vím, lásko. Já bych vážně chtěla být normální, věř mi, prosím. Netopím se v sebelítosti, nesnáším se, já jsem důvod všech svých problémů. Nemám vůli k životu, neoslavuji ho, nechci ho žít.
Překážíš mi v tom existovat, nemůžu před tebou být sama sebou, protože pak dostávám jen vynadáno - ,,vyhasla si", ,,nudíš mě" ..
Vážně?
Chci jen jistotu, skálu vedle sebe, do který můžu bít jak můžu, ale ona stejně zůstane. Napořád..
Vážně bych se měla probudit.
Ale strach z normálních věcí se stává čím dál tím těžší a větší. Dusím se..
protože ,,já jen chci, aby jsi byla pořád ta nejkrásnější" a ,,kdybys byla ošklivá, tak ti nedám pusu" (ošklivá = šla se ostříhat).
Kdo tu neni normalní?
Ještě k minulýmu článku, přítel mi sám řekl, že by byl rád, kdybych měla 40kg. Že mi nabídne prstýnek, až budu taková.
45 je chubby.

nějaký věci jen tak nezmizí

12. září 2016 v 21:40 Ze života
Pročítala jsem si nedávno svoje 5 let starý články. Funny, jak se vůbec nic nezměnilo. Funny, jak se historie opakuje. Funny, jak já jsem absolutně k smíchu.
Uplně ve zkratce:
v roce 2011 jsem propadla anorexii a byla hospitalizovaná
v roce 2012 se snažila nějak dát se dohromady, socializovat se, udržovat si váhu
v roce 2013 bylo asi moje nejlepší období, byla jsem štastná, chodila se bavit, byla pořád hubená, i když jsem se držela v jídle - ale ve zdravý míře
v roce 2014 mi cvaklo a já jsem se zbláznila a to, co tam bylo celou dobu se stalo znova - přestala jsem se bavit, začala jsem se nenávidět a hubla ještě víc
v roce 2015 jsem se pokusila 3x zabít a přibrala, nechci se o tom bavit
..
Teď je rok 2016 a co se stalo? Já se dávám psychicky dohromady, přišla jsem snad o každýho, ale mám přítele.
Přítele, kterýmu se nelíbí jak vypadám, tak se nestýkáme, protože to je "tak moc 100km".
..
Všechny moje pravidla, zásady a cokoliv je pryč. Nemám důvod žít, furt si hraju s myšlenkou, že to skončim.
Ale neni jina cesta, než se vypisovat sem, protože mi zase hrabe. Už se nechci bavit ani s nim, chci být sama, sama a sama. A pak jsem smutná, že jsem sama.. aaha.
Prosím, Co mám dělat?
Ale nechci z toho udělat uplně osobní deníček, předtím jsem si vypisovala takové "high lighty" ze dne. Pak jen depky. Pak jsem se snažila revoltovat a pomáhat všem. Fuck off..
Jsem done. well done. dead.
..
Prostě se teď jen snažím přežívat. Samozřejmě, že zhubnout a pro mě je fakt už jen jedna cesta - nejíst.
Chodím do práce.
Nechodím do školy - nedostala jsem se na vejšku budu zkoušet letos.
Mám přítele, kterýho nevídám.
Bydlim doma.
..
Strašně si přeju, až si to budu zase za nějakou dobu číst, ať se všechno tohle změní..
Ať jim zdravě a cvičím a mám super tělo - jak zdravý, tak hezký. Což je u mě 43kg/159cm.
Ať se dostanu na vysokou, vážně si to přeju.
Ať nemusím chodit do týhle stupidní práce, ale najdu si něco lepšího.
Ať se vídám s přítelem.
Ať se odstěhuju.
To je moje modlitba. Prosím..