Září 2011

Hů..

7. září 2011 v 14:31 | Amatiel |  Ze života
No..
Tak jak bych začla:D
Na kontrole mě doktorka přivítala obrázkem anorektičky a prej ,,víš co to je?"
kejvla sem, že jo..
Tak svlíknout..
Převážit, přeměřit, zkontrolovat oči, ochmatat krk..
Pak přednáška o tom, že není normální, aby mi lezli žebra a pánevní kosti, když stojim a že jsem hrozně bledá a brali mi krev.. Pak sem viděla svůj BMi graf za poslední 3 roky..:D
Byla sranda, jak to bylo dole..
Pak přednáška o zdravých alternativách hubnutí, 5x dennně jídlo, pohyb..jako bych to neznala.. a pak to přišlo.
Bylo vidět, že to neberu vážně. Nebrala sem a neberu ani teď..
Řekla, že s výsledkama co mám teď by mě mohla klidně poslat do nemocnice, ale že to nechce. Že ona chce léčit a ne posílat děti do nemocnice a bla bla..
Prostě a jednoduše.. Přiber na 46 kg holka..
Moje odpověd byla uvnitř mě.. Okamžité ne, rozhodné a silné..
na 42 možná, zkousnu to, ale nad 42 NE.
Mám na to měsíc - podle ní, abych začla normálně jíst atak 4kg prej přibrat no..
.. Jak dlouho si myslíte, že v sobě člověk udrží 4litry vody? Kašlu na to..
Mamka si všimla že sem jedla tu mullerdietní rejži..
Nakoupila od Kunínu (ta oc má asi 140kcal/100g) a já na ní co to je a ona, že sem to dost jedla(Jo mami neviděla si jak sem si dala 1/2 ke snídani a 1/2 k večeři.. myslela sis, že sem snědla 1 ke snídani a 1 k večeři:D ), tak že mi to koupila.. A já ne, jedla sem jen od Mulleru a ona aha.. A dneska nakoupila od Mulleru.. Ale nekoupila tu s umělejma sladidlama(dietní..).. Já to jíst nebudu prostě.. A ona .. hm..
A pak mi to bude vyčítat, jak mi kupuje, všechno co mi na očích vidí .. O nic sem se jí do píče neprosila, tak co kurva chce.. a bude mi to nutit jíst!
Achjo.. ..
Jo a brali mi krev..
Dneska přišli výsledky - zejtra jedu do Motola..
Málo všeho (bílý krvinky, železo..), katastrofa.. ach, jak nečekanné..
Moje zdraví je mi už u prdele, kašlu na celý svoje tělo..
Uvidim co semnou udělají v motole.. Napíšou prášky a čau, že?
Doufám..
Přála bych si celkem zemřít..ale jsem srab, co když se jen zmrzačim..
Každopádně je to supr, ten pocit.. jak je vám všechno jedno..

ASI TAKHLE ..

5. září 2011 v 19:19 | Amatiel |  Ze života
Heh
holky všechny píšete svoje dojmy z prvniho dne školy..
Já ho taky napíšu.. bylo to FAKT MOC MILY..
Uvitala mě němčinářka se slovy ,,tohle je moc, ne?" a ukazovala na moje tělo..
Šla jsem dál, spolužák s mladšího ročníku ,,Kájo to seš fakt ty?" řekla jsem ,,Taky tě ráda vidím
Holky z vyššího ročníku na mě ,,Uaa anorektička" (ze srandy..)
Kamarád na mě .. a tos jako jedla normálně? Snídala? A pak hezky prsty do krku, co? ..
Snášela jsem to..
(dopsaná část..):
Přijdu do třídy.. Tam na mě kluci, to máš pod tim svetrem korzet nebo co? To ti nedali celé prázdniny najíst? Hele mám tu svačinu.. nechceš?
Ignoruju to.. Už mi to začíná dost vadit, všichni na mě čumí..
Tak si sundam svetr, jakože si obhájim místo, kde chcu sedět s kámoškou, aniž bych tam nemusela sedět..
Slyšim něco jako .. heh ona fakt nema korzet..
Hm supr
Jdu ze třídy potkám třídní.. Ona, ukaž se mi, všichni tady o tobě mluví, jak jsi zhubla.. čumí na mě.. jdu pryč..
Na wc, jestli vypadam fakt tak hrozně..
Potkam kamaradky.. Ony se na mě podívaly.. vim co chtěj říct.. to co všichni..
Jsi divná.. Vypadni
Ale řekly..
Ty jsi zhubla, vau..
Anorektičko
Bojím se o tebe..
Nebudu se s tebou bavit, pokavaď nepřibereš..
Ach.. mam toho plné kecy..
Když mě chytly za břicho, ustoupila sem a odešla.. Neřekla sem jim nic..
Nebylo to nic příjemného.. a to jsem po těhlech slovech před tak půl rokem toužila..fakt že:(
---
TeĎka mi přišla na facebooku zpráva..
Přepíšu jí.. sem..
"XXX, já vim že to možná nechceš slyšet ale prosím přečti si to .. jde o to jak jsi zhubla , jo vím nechceš poslouchat ty kecy a bla bla bla .. ani se ti nedivím , ale jdi a podívej se do zrcadla .. nepřipadáš si jako kost ? .. zlato , tímhle ubližuješ nejen sobě ( strašně moc ) , ale aji lidem okolo tebe kteří o tebe mají strach .. Před chvíli mi *****/cenzura aspon../ s brekem volala že se o tebe bojí a že jí to hrozně mrzí že by ti chtěla pomoct .. ale ty nikoho neposloucháš , s tebou to všichni myslíme dobře .. my by sme ti chtěli pomoct než bude pozdě .. protože tě máme rádi CHci aby jsi o tom zauvažovala a jestli si hubla kvuli klukovi nebo tak tak si dežo .. bo si myslím že jestli tě teen kluk má opravdu rád , nejde mu o to jak vypadáš , ale o to jaká jsi uvnitř zauvažuj o tom Nechcem tě ztratit "
Tak jako dobrý no..
--
Nevím vůbec, jak působím na okolí..
Když sem se v neděli dostala na váhu 40,2 trošku jsem přidala na jídelníčku..
Dneska? 40,4 a šílím.. hrozné pocity.. z DOBROVOLNÉHO přibrání.. Nezkousnu to, nezlávdnu to.. a Jestli bude zejtra 40,6 asi se zblaznim.. jakože fakt..
--
Pro KATY : Katy já bych na jídelníčku 1000kcal přibrala - zaprvé přes půl roku jsem do sebe nedostala přes 500kcal a za druhé.. právě JÁ mám ten nejzpomalenější metabolismus na světě..
--
Zkoušela jsem teda pomaličku přidávat na jídle a přitom víc cvičit..
V sobotu jsem bruslila 30 minut před snídaní ještě.. Úžasný pocit, když se vám třese celé tělo a vy víte jak ty tukové polštářky mizí.. Ten den sem si dala konečně ovesnou kaši, k obědu 150g kuřecího a k večeři tvaroh..
A zhubla sem! Neumím to ovládat ..
Jsem nastavená jen na - ubírání a nabírání..
Budu se to muset ještě nějak naučit.. Ale pochopte mě, půl roku.. fakt že půl roku sem sem se nedostala přes 500kcal.. a teďka to mám zvládat? Musím pomalu.. Mám všechno skreslené..
Zejtra jdu na 15ti letou prohlídku.. Heh, užiju si ještě..
Navíc mam panickou hrůzu, že tloustnu.. Nevím jestli je to na mem břiše kůže nebo tuk, ale je to srolované a visí to.. je to nechutné :(
--
Nevím co dělat.. Nevím, netuším.. CHci si zpevnit postavu, nechci zhubnout.. Ale já na zpevnění nemám nervy.. Nezvládnu víc jak 200sedů lehů, nezvládnu víc jak půl hodky aerobniho cvičeni, neumim mít trpělivost pokud nevidim výsledky .. v ,,hladovění" jsem viděla výsledky aspoň na váze :( na gramech..
Achjo..
Kdybych umřela nemusela bych tohle řešit.. Nemusela bych dělat nic.. Jen si vzít víc těch prášků, nebo se víc seknout, nebo jen skočit.. Budu srab a ukončim to? Přemýšla sem dost o tom.. Takhle se totiž prostě žít nedá ..
..
Vím, že nejsem sama.. Mám dost přátel, který se o mě bojí, ale nechápou mě.. Neví jak mi je..a jen to semnou myslí dobře nebo mi jen závidí mojí vůli? Proč se cítím tak sama.. Chci obejmout toho mého a říct mu jak ho miluju a jak mi chybí, proč je ode mě 250km?
Proč zrovna ja musim žit tenhle pokurvenej život..
edit: článek byl delší, nevim asi se někam smazal.. vim co se smazalo.. nemam naaladu to přepisovat.. snad to překousnete:)
edit: tak doplněno..abyste viděly.. jak to bylo přijemny..